Na hradě Lukov

Díky neúnavné práci několika generací nadšenců postupně ožívá romantická zřícenina kdysi slavného královského hradu Lukov.

Na jihozápadním úpatí Hostýnských vrchů, přibližně 10 kilometrů od Zlína, se na zalesněném hřebenu nad obcí Lukov nachází zřícenina stejnojmenného hradu. Přestože většina návštěvníků této části Valašska směřuje spíše do nedaleké zoologické zahrady v Lešné, hrad Lukov naštěstí nezůstává stranou zájmu a zejména v období letních prázdnin si na nedostatek návštěvníků nemůže stěžovat.

Hrad Lukov byl v minulosti důležitou součástí sítě hradů, které tvořily ochranu východní hranice českého království. Byl postaven jako královský hrad v první polovině 13. století a sloužil jako centrum vojenské, soudní a hospodářské správy pro oblast předhůří Hostýnských vrchů. Do dnešní doby se zachovalo zejména opevnění a stavby tzv. horního hradu, který od roku 1987 díky hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova prochází postupnou památkovou obnovou.

V současnosti nabízí hrad Lukov svým návštěvníkům zejména dvě atraktivní naučné stezky. První z nich vás provede a seznámí s historií stavby horního hradu, do něhož vejdete pozdně gotickou vstupní věží, která je zároveň nejzachovalejší částí hradu. Další zastavení vás přivede například k pozůstatkům druhé brány horního hradu, na hradní nádvoří i do zachovalých přízemních místností. 

Druhá naučná stezka je, alespoň pro mě, mnohem zajímavější. V podstatě se jedná o rekonstrukci dřívějšího vnějšího opevnění hradu. Zarostlé valy a příkopy v okolí hradu totiž nejsou dílem přírody, ale v minulosti byly součástí důmyslného systému obrany před nepřítelem. Rozloha hradu a jeho opevnění byla v minulosti podstatně rozsáhlejší, než si dnešní návštěvník umí představit.



Informační materiály k oběma naučným stezkám jsou součástí vstupného u pokladny při vstupu do hradu. Podrobné informace o hradu najdete na oficiálních internetových stránkách www.hradlukov.cz.


Stručná historie hradu
Hrad Lukov byl vystavěn jako královský hrad v průběhu první čtvrtiny 13. století za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha. Existenci hradu dokládají písemné záznamy z let 1219, 1235 a 1238 i dochované románské kamenické články. Patrně již v poslední čtvrtině 13. století se hrad stal jedním z hlavních sídel moravské větve Šternberků, kteří se na Lukově udrželi až do začátku 16. století.

Po roce 1373 byl hrad (dnešní jádro) rozdělen na dvě poloviny mezi bratry Jana a Zdeňka ze Šternberka, což po následujícím konfliktu vedlo k rozdělení rodu na větev lukovskou a holešovskou. Za husitských válek byl hrad Lukov  opěrným bodem katolíků a za následné česko-uherské války jej v roce 1469 dobyla vojska Matyáše Korvína.

Počátkem 16. století získal hrad Lukov významný rod pánů z Kunštátu. Za moravského hejtmana Jana Kuny z Kunštátu proběhla radikální přestavba hradního jádra a byl vybudován také „dolní hrad" v dnešní podobě. Celek tak představoval novou, renesanční pevnost proti rostoucímu tlaku ze strany osmanské říše. Celkové rozvržení a členění hradního areálu po přestavbě jsou z větší části dochovány dodnes.

Od poloviny 16. Století drželi hrad v majetku Nekšové z Landeka a později také Albrecht z Valdštejna, kterému však byla za stavovského povstání v roce 1619 zkonfiskován majetek. Po porážce povstání získal Albrecht z Valdštejna majetek zpět, na hrad se však již nevrátil, protože Lukov se mezitím stal centrem odporu valašských povstalců, kteří drželi hrad až do jeho obsazení císařským vojskem v roce 1627.

Novým majitelem panství se poté stal Šmíd z Freihofenu. V roce 1643 hrad Lukov obsadila švédská vojska, podporovaná valašskými rebely. Na přímý rozkaz generála Torstensona byl hrad v září téhož roku švédským vojskem opuštěn a a ustupující armáda zničila opevnění, což předznamenalo pozdější zánik hradu. Po nouzových opravách byl hrad ještě v 17. století sídlem Minkviců z Minkvicburku, ale za dalších majitelů, Rottalů a Seilernů již sloužil pouze jako sídlo hospodářské správy. V poslední čtvrtině 18. století byl úplně opuštěn a brzy se stal zdrojem levného stavebního materiálu.

První pokusy o záchranu hradního komplexu začaly v první čtvrtině 20. století. Od roku 1983 zde proběhl několikaletý archeologický průzkum a v roce 1987 byla zahájena postupná památková obnova, která je zejména zásluhou mládežnického hnutí Brontosaurus , ale především členů a aktivistů Spolku přátel hradu Lukova.

(zdroj: Informační prospekt - naučná stezka, vydal Spolek přátel hradu Lukova. Autorský kolektiv: Ing. Arch. Pavel Šimeček, PhDr. Jiří Kohoutek CSc, Radim Vrla, Ing. Jiří Holík, David Juříček)

© 2008 Pavel Sušeň. Fotografie na těchto stránkách jsou výhradním vlastnictvím Pavla Sušně a jsou chráněny autorským zákonem.
Další užití fotografií je možné pouze se souhlasem autora. Počet návštěv: 1940706, tato sekce: 2883. Webdesign Michal Škrabálek