Když se řekne Valašsko

Na chlumu kopce z rána stoje, přehlížím dálné pásmo hor
Naslouchám, jak z lesní chvoje tajemný vane rozhovor
Údolí, hory v dálku běží, rubiska vonná, paseky
Pryskyřicí a rosou svěží dýchá ten prostor daleký

Metoděj Jahn


Těmito slovy vyznal již před sto lety spisovatel Metoděj Jahn svůj obdiv k Valašsku, kraji na pomezí východní Moravy a Slovenska. Valašsko totiž není jenom Radhošť, Radegast nebo skanzen v Rožnově, ale také hluboké lesy, údolí se zurčícími potoky, horské louky, skály a samoty.

Kde Valašsko začíná a končí

Kdybychom chtěli přesně určit, odkud a kam Valašsko sahá, nejspíše příliš neuspějeme. Tento region nebyl nikdy úředně vymezen      a nepředstavoval ani samostatný politický, správní nebo etnický celek. Od ostatních oblastí Moravy se odlišuje spíše přírodními podmínkami, historickou tradicí a kulturou svých obyvatel.

Orientační průběh hranic Valašska

 

Pastýři z jihu Evropy

Valaši byli kočovní pastýři, kteří se svými stády putovali jižní Evropou stovky let. Pocházeli odněkud z Balkánu, snad až z Itálie (Valaši, Vlaši - starobylé pojmenování Italů) a svou dlouhou cestu podél hornatého Karpatského oblouku ukončili během 16. a 17. století na pomezí dnešní východní Moravy a Slovenska. Jejich etnické jádro tvořili Rumuni, Albánci, Italové a Rusíni - národy, kterým učaroval svobodný pastýřský způsob života. Postupnou asimilací s původním obyvatelstvem se etnický charakter Valachů pozvolna vytrácel až se nakonec změnil na pojmenování skupiny obyvatel, pro které bylo typické hospodaření na horských svazích a hřebenech.


Pásli ovce Valaši

Valaši po svém příchodu postupně osídlili horské hřebeny a na nevyužitých přirozených loukách pásli velká stáda ovcí a koz. Přímo na pastvinách, v salaších, potom zpracovávali jejich mléko na sýr, máslo nebo žinčicu. Pastevci svým příchodem a novým způsobem využívání hor nastartovali proces, který nazýváme valašská kolonizace.


Valašská krajina

Zatímco pastevci ovlivnili především způsob hospodaření, pro současný vzhled valašské krajiny byla rozhodující pasekářská kolonizace. Neustále rostoucí počet obyvatel v údolí brzy pocítil nedostatek zemědělsky využitelných pozemků, a proto se pozornost lidí obrátila k zalesněným horským svahům a hřebenům. Tehdejší vrchnost neměla z lesů žádný užitek a svým poddaným za pravidelné odvody přenechávala pozemky, na nichž vytvořili paseku, postavili hospodářské usedlosti a do kamenité země, kterou vyrvali lesu, vyorali první brázdy. Tímto způsobem vzniklo dodnes přežívající romantické rozptýlené osídlení samot, lázů, kopanic a osad.


Valašsko a současnost

Několik staletí probíhající proces kolonizace vtiskl této mladé krajině nezaměnitelnou podobu, která je výsledkem společného působení přírody a lidské činnosti. Hluboká údolí řek a potoků se pravidelně střídají s horskými hřbety Beskyd, Javorníků, Hostýnských a Vsetínských vrchů, na nichž doposud nacházíme původní stavení. Pestrá mozaika luk a pastvin je domovem mnoha vzácných karpatských rostlin a živočichů. Osamělé stromy, které desítky i stovky let odolávají drsným klimatickým podmínkám. Skály a skalní města, které příroda vymodelovala do bizarních tvarů.

Bohužel, dnešní uspěchaná doba valašské krajině příliš nepřeje. Louky a pastviny zarůstají, opuštěné zemědělské usedlosti pozvolna chátrají nebo se v lepším případě mění na víkendové chalupy.

Přesto všechno máme ještě možnost pocítit atmosféru pomalu mizejícího světa našich předků. Stále se můžeme celé hodiny toulat po valašských horách, dotknout se polorozpadlých dřevěnic, osvěžit vodou ze studánky a znovu prošlapávat zarůstající chodníčky v krajině, který vás zaujme svým půvabem a rozmanitostí. Nevěříte? Přijďte se přesvědčit na vlastní oči.

© 2008 Pavel Sušeň. Fotografie na těchto stránkách jsou výhradním vlastnictvím Pavla Sušně a jsou chráněny autorským zákonem.
Další užití fotografií je možné pouze se souhlasem autora. Počet návštěv: 1940741, tato sekce: 23792. Webdesign Michal Škrabálek